Drifting
14. 3. 2007
Drifting
Jízda bokem jako taková je stará jako motorismus samotný. Skoro. Stačí se podívat na záběry formulí z třicátých let, a hned je Vám při pohledu na šestnáctiválcové Auto Union C16 řítící se zatáčkou ve stylu dnešních D1 závodů jasné, že to není záležitost jen několika posledních let. Samozřejmě, v té době šlo spíše o krocení na (nejen) tehdy šílených 500 koní a ne o bavení davu - na to se zaměřili až v Japonsku v roce 1988, kdy byl uspořádán první závod v driftování. Drifty které známe dnes se poprvé objevili v 70. letech při závodech All Japan Touring Car Championship, kde je předváděl TAKAHASHI Kunimitsu, bývalý motociklový závodník, který si svojí technikou vydobil několik titulů a který se stal hlavní inspirací například pro Drift Kinga TSUCHIYA Keiichiho. Čas plynul dál a jízda bokem se rozšířila do pouličních závodů po Touge - horské silničky v Japonsku, kde spousta dnešních profesionálních drifterů nabírala zkušenosti a získávala reputaci. Jen se sami přesvědčte, na internetu je spousta videí, například jízda TANIGUCHI Nobutera z roku kolem 1994 s jeho Hachiroku, která každému vyrazí dech i po několika opakovaných shlédnutích.
Dnes je driftování bráno jako samostatná disciplína motorsportu a ve světě se jezdí už více než tucet oficiálních šampionátů, od regionálních až po mezinárodní. Nejznámější a také největší z nich je Autobacs D1 Grand Prix, kterou v roce 2000 spustil INADA Daijiro, vydavatel Option Magazine, spolu s několika největšími japonskými úpravci jako s hlavními sponzory. D1GP se od samého začátku až do dneška nezastavitelně rozrůstá, přičemž do Evropy se dostalo již minulý rok v říjnu, kde se jelo první oficiální kolo na Starém kontinentě na okruhu Silverstone v Anglii. Kromě D1 se samozřejmě jedzdí i spousta národních šampionátů a mistrovství, z nejznámějších jsou například D1NZ (Nový Zéland), Eurodrift Series (UK a Evropa), Formula D (USA) nebo ORC Drift Championship (Japonsko). Kompletní seznam všech aktuálních mistrovství v jízdě bokem je níže.
A co u nás doma? Je to dřina,ale jde to. Většina říká, že to dře kvůli rudému bratru a jeho tehdejším zvláštním choutkám nás spolu s jěště pár dalšími státy izolovat od zbytku světa, ale ať už je to pravda či nikoliv, závodit na něčem jiném než na škodovkách byl poměrně problém. Což o to, motor vzadu dokáže nejednomu řidiči zajistit zážitky na celý život, ať se už jedná o 130RS nebo o 911, ale když se koncem osmdesátých let v západní Evropě začali prodávat auta jako Supra MA70 nebo 200SX RS13, která byla už tehdy nenápadně v továrně připravená jako (téměř) driftcary, u nás se začínalo chytat "zvyšování výkonu" co možná největším oplastováním svojí Š105. Ale zlý duchové v boji proti internetu a globalizaci neuspěli a driftová kultura se dostali i k nám. Čas šel dál a skoro paralelně pár pánu jezdící s replikami Lotusů "sedmiček" přes svoji společnost Seven Promotions uspořádali Driftchallenge a kluci z RX7 klubu Drift Meet. Pár domácích jezdců dnes začína postupně získávat reputaci mezi českým obecenstvem a já si myslím, že do cirka pěti let zde máme i naší driftovou elitu.
Auta
Než začnu psát o driftových technikách, myslím si, že by bylo dobré zmínit se o autech a jejich nastavení jako takových. Každý drifter si vybere auto podle svého gusta a většinou hlavně podle svých (nejen finančních) možností, ale z pravidla se z 99.9% jedná o auto s pohonem zadních kol. Existují techniky jak driftovat s autem s pohonem všech kol a všude na světě se vedou vášnivé diskuze, zda se přetáčivý smyk u předokolky dá považovat za drift(ať už ano nebo ne,třeba HAKETEYAMA Keisuke se svým Civicem umí pomocí ruční brzdy to co někteří ani se zadokolkou nedokážou), ale to, co vydíme nejen v D1, ale i na většině drift srazech, to jsou drifty se zadokolkami. Podle mě je nejlepší definice driftu taková, že se jedná o účelně vyvolaný (plynem) řízený přetáčivý smyk.
Zpět k autům; vzhledem k nadvládě Japonska v oblasti driftů se i většina drifterů rozhoduje pro Japonská auta (200SX, AE86, FD a FC, RWD Skyline, Cefiro, Chaser, apod.) ale to není vždy pravidlem, například v Evropě jsou často vídané starší Fordy (Sierra a RWD Escort), ovšem velmi oblíbená jsou také trojková BMW, především E30 se projevuje jako ideální Evropské auto pro začínajícího driftera a působí jako takový kontrast oproti AE86, která školila téměř všechny Japonské driftové velikány. V USA šampionátech jsou kromě JDM aut k vidění především opět tamní vozy jako Ford Mustang a Pontiac GTO, ať už se jedna o jejich moderní retro-inkarnace nebo o původní originály ze šedesátých a sedmdesátých let (velmi známe je zeleno-modré Camaro '69 týmu Falken Tires nebo nový žluto-stříbrný Pontiac GTO jezdce a konstruktéra Rhyse Millera)
Pro správný drift, ať už jen pro sem tam se ležérní klouzání v některých zatáčkách nebo pro okruhové drifty toho nejbrutálnějšího kalibru kombinující několik zatáček za sebou je potřeba ve většině případů auto driftům přispůsobit. Samotný návod by vyšel na půlku místa na servru, a proto se zmíním jen o těch nejdůležitějších stránkách. Za prvé je potřeba nejdříve zajistit, aby bylo auto vůbec schopno tak namáhavou jízdu přežít. Zajištění dostatečného chlazení, dobrého odvodu horkého vzduchu z motorového prostoru a zabezpečení spodku auta (hadice, upevnění volných částí jako výfuk) jsou naprosto nezbytně nutné. Z úprav jako takových je potřeba se ze všeho nejdříve zaměřit na podvozek, protože to je základ jízdních vlastností. Nejen teoreticky, ale i prakticky je možné driftovat, aniž by auto disponovalo extrémními výkony, a proto je lepší se i u méně výkoných aut zaměřit spíše na samotnou hnací soustavu než na motor samotný, jako jsou například spojka a sertvačník, shortshift a do budoucna nezbytný samosvorný diferenciál. Brzdová soustava nesmí být opomíjena, výměna brzdových destiček je také potřebná. Spousta řidičů také již ze začátku vymění silentblocky motoru a převodovky, ale to pro úplné nováčky nemusí být to nejnutnější.
Technika
Na drift se dá jít různě a z pravidla platí, že čím vyspělejší drifteří budete, tím častěji budete kombinovat více technik najednou. Nemá cenu zde psát návod jak driftovat, to by zabralo tu zbívající půlku servru a proto zde uvedu pouze seznam těch nejvšednějších driftových technik. To, že je třeba pro jízdu driftem mít vypnutou kontrolu trakce (pokud nějákou máte), snad ani zmiňovat nemusím, ale do budoucna se může hodit i odstranění pojistky ABS. Pokud s jízdou bokem začínáte, doporučuji Vám podívat se (alespoň desetkrát) na speciální edici z kuchyně Best Motoring International nazvanou Drift Bible, kde Drift King Tsuchiya-san popisuje většinu z níže popsaných technik, od začátečnických až po pokročilé, včetně spousty dalších rad, typů a triků jak na to jít od lesa. Na našich stránkách jsou k dispozici ke stažení i české titulky k tomuto "dokumentu".
Power (-over) Drift - je to asi to první co zkusit. Nejde o nic jiného než o to, že v klidu projede zatáčkou a při výjezdu z ní prudce šlápnete na plyn. Pokud nemáte příliš měkký podvozek, auto by se mělo přetočit. Je to ten nejlepší způsob jak si poprvé zkusit přetočení a následovné kontra.
Saido (E-Brake) Drift - drift pomocí ruční brzdy. Jedná se už o standartní drift (který je pouze iniciovaný ruční brzdou), ne jen přetočení na konci zatáčky, a proto je lepši si napoprvé vše pečlivě promyslet. Pro detaily opět doporučuli shlédnutí Drift Bible.
Shift Lock - tento manévr je v základu podobný jako drift s ruční brzdou, oba fungují na principu zablokování zadních kol. Tentokrát se tak ovšem stane při podřazování, kdy jednoduše stačí neudělat meziplyn. Kvůli rozdílným otáčkám vstupní a výstupní hřídele v převodovce se zadní kola chvilkově nepatrně zaseknou, což bude mít stejný efekt jako zatažení za ruční brzdu.
Feint (Interia) Drift - toto je už poměrně pokročilá technika. Používá se v ní tzv. přenos váhy, to znamená využívání sertvačných sil při akceleraci,brždění a zatáčení. Feint drift funguje na základě právě setrvačnosti při zatáčení, kdy před zatáčkou řidič velmi rychle zatočí do opačného směru než jde samotná zatáčka a pak během nanosekundy volant vrátí a zatočí do zatáčky. To bude mít za následek "hození" auta bokem právě kůli setrvačnosti. jedná se o pokročilou techniku protože vyžaduje velmi rychlé reakce, dobrý odhad a pro začátečníka je u ní také značná šance skončení v hodinách.
Braking drift - je možný pouze u aut s dobrým vyvážením a podvozkem. Braking drift je podobný feint driftu ve využívání přenosu váhy, ale tentokrát se přesouvá ze středu na předí nápravu, ne ze strany na stranu. Jak už název vypovída, jde jednoduše o přesunutí těžíště dopředu pomocí brždění a utžení zadku kvůli jeho odlehčení, ovšem pozor, jedná se o velmi pokročilou a na sladění náročnou techniku. Pro detailní popis shlédněte prosím Drift Bible.
Lift-Off Drift - jde o techniku často používanou v motorsportu. Pracuje na stejném základu jako je braking drift, tedy na přenosu váhy dopředu, čehož se ovšem dosáhne pouze bleskovým sundáním nohy z plynu. Tento manévr se děla ve vysokých rychlostech a pro nezkušeného jezdce to je přímá sebevražda.
Side Brake Drift - Jedná se defacto o opravující techniku. při normálním ježdění se takřka nepoužívá, je možné jí vidět většinou jen v těch nejvyšších soutěžích jako je D1GP a D1NZ. Pokud jezdec při výjezdu ze zatáčky provede feint drift příliš brzy v poměru k další zatáčce (nebo ho musí tak udělat, například kvůli malé šířce trati), který ho jakoby vhodí do dalšího driftu příliš blízko od zatáčky, může pro pokračování v driftu produpnout brzdy (bez ABS) které se zablokují a auto se najednou jakoby sklouzne rovně, přestože bude pořád natočené bokem. Pak už jen opět v pravý moment šlápne na plyn a zatáčku, před kterou by jinak vjel na trávník na vnitřní straně, projede dalším driftem. Side Brakde Drift je možné udělat buďto pomocí standartních brzd nebo pomocí ruční brzdy, záleží pouze na situaci, v jaké se auto nachází a o jaké auto a nastavení se vůbec jedná, protože v některých autech by sešlápnutí brzd nemělo za následek side-brake efekt ale srovnání auta a konec driftu. Je těžké tuto techniku správně popsat na papír; když se například v Drift Bible podíváte na situaci kde Tsuchiya-san předvádí lift-off drift, tak je krásně vidět, jak se mu auto do druhé zatáčky stáčí příliš brzy a on bleskovým kontra a prošlápnutím brzd provede právě side-brake drift.
Dirt Drop - Jedná se o standartní techniku používanou při závodech. Řidič nechá zadní vnější kolo krátkodobě lehce zajet ven z trati , což bude mít za následek silné uklouznutí zadku. Při závodech v driftování se tento pohyb používa především pro prodloužení driftu do další zatáčky, ne pro iniciování počátečního driftu. Majitelé okruhů Vás za tohle ovšem v lásce moc mít nebudou.
Straight Drift – Známý také jako Manji Drift nebo Choku Dori. Jedná se o show techniku - jde o driftování na rovince. Používá se většinou jen pro pobavení obecenstva; řidič při výjezdu ze zatáčky na např. cílovou rovinku jednoduše pokračuje nekonečnýmy feint drifty ze strany na stranu. Na internetu se pohybuje video natočené z kabiny AE86 závodníka D1 UEO Katsumira jak tuto techniku při svém tréninku několikrát provede, doporučuji se po něm porozhlédnout, jedná se o další nezapomenutelný pohled
Clutch Kick - tady u nás se přeci jenom více používa české označení "spojkový kop" a jeho variace. Název opět mluví za vše. Řidič prostě a jednoduše kopne do spojky a zároveň sešlápne plyn na podlahu což bude mít při vrácení spojky za následek, že zadní náprava dostane najednou ohromný příval výkonu a pneumatiky to zpravidla nevydží a protočí se. "Kopnutí" se často opakuje velmi rychle několikrát za sebou; znovu záleží na situaci, v jaké se auto nachází. Auto se tímto dostane do smyku poměrně rychle a navíc při tom vzniknou oblaka kouře z pneumatik - velmi důležitý "cool" efekt v soutěžích. Existuje ještě jedna možnost jak tohoto dosáhnout, toto je je praktikováno především ve vrcholových soutěřích a je k tomu potřeba nejen spousta tréninku, ale také především nemálo upraveného vozidla. Pro dosažení cool efektu pomocí mraků kouře z pneumatik se používá technika spočívající v tom, že pilot po iniciování driftu v zatáčce zařadí o stupeň výš a sešlápne plyn. Motor se točí v červeném poli, avšak o rychlost výš než auto ve skutečnosti jede (auto jede 90km/h a kola se točí jakoby ve 130km/h). Výsledek nemusím snad ani popisovat, stačí se podívat na jakékoli video s Nomukenem
Jízda bokem jako taková je stará jako motorismus samotný. Skoro. Stačí se podívat na záběry formulí z třicátých let, a hned je Vám při pohledu na šestnáctiválcové Auto Union C16 řítící se zatáčkou ve stylu dnešních D1 závodů jasné, že to není záležitost jen několika posledních let. Samozřejmě, v té době šlo spíše o krocení na (nejen) tehdy šílených 500 koní a ne o bavení davu - na to se zaměřili až v Japonsku v roce 1988, kdy byl uspořádán první závod v driftování. Drifty které známe dnes se poprvé objevili v 70. letech při závodech All Japan Touring Car Championship, kde je předváděl TAKAHASHI Kunimitsu, bývalý motociklový závodník, který si svojí technikou vydobil několik titulů a který se stal hlavní inspirací například pro Drift Kinga TSUCHIYA Keiichiho. Čas plynul dál a jízda bokem se rozšířila do pouličních závodů po Touge - horské silničky v Japonsku, kde spousta dnešních profesionálních drifterů nabírala zkušenosti a získávala reputaci. Jen se sami přesvědčte, na internetu je spousta videí, například jízda TANIGUCHI Nobutera z roku kolem 1994 s jeho Hachiroku, která každému vyrazí dech i po několika opakovaných shlédnutích.
Dnes je driftování bráno jako samostatná disciplína motorsportu a ve světě se jezdí už více než tucet oficiálních šampionátů, od regionálních až po mezinárodní. Nejznámější a také největší z nich je Autobacs D1 Grand Prix, kterou v roce 2000 spustil INADA Daijiro, vydavatel Option Magazine, spolu s několika největšími japonskými úpravci jako s hlavními sponzory. D1GP se od samého začátku až do dneška nezastavitelně rozrůstá, přičemž do Evropy se dostalo již minulý rok v říjnu, kde se jelo první oficiální kolo na Starém kontinentě na okruhu Silverstone v Anglii. Kromě D1 se samozřejmě jedzdí i spousta národních šampionátů a mistrovství, z nejznámějších jsou například D1NZ (Nový Zéland), Eurodrift Series (UK a Evropa), Formula D (USA) nebo ORC Drift Championship (Japonsko). Kompletní seznam všech aktuálních mistrovství v jízdě bokem je níže.
A co u nás doma? Je to dřina,ale jde to. Většina říká, že to dře kvůli rudému bratru a jeho tehdejším zvláštním choutkám nás spolu s jěště pár dalšími státy izolovat od zbytku světa, ale ať už je to pravda či nikoliv, závodit na něčem jiném než na škodovkách byl poměrně problém. Což o to, motor vzadu dokáže nejednomu řidiči zajistit zážitky na celý život, ať se už jedná o 130RS nebo o 911, ale když se koncem osmdesátých let v západní Evropě začali prodávat auta jako Supra MA70 nebo 200SX RS13, která byla už tehdy nenápadně v továrně připravená jako (téměř) driftcary, u nás se začínalo chytat "zvyšování výkonu" co možná největším oplastováním svojí Š105. Ale zlý duchové v boji proti internetu a globalizaci neuspěli a driftová kultura se dostali i k nám. Čas šel dál a skoro paralelně pár pánu jezdící s replikami Lotusů "sedmiček" přes svoji společnost Seven Promotions uspořádali Driftchallenge a kluci z RX7 klubu Drift Meet. Pár domácích jezdců dnes začína postupně získávat reputaci mezi českým obecenstvem a já si myslím, že do cirka pěti let zde máme i naší driftovou elitu.
Auta
Než začnu psát o driftových technikách, myslím si, že by bylo dobré zmínit se o autech a jejich nastavení jako takových. Každý drifter si vybere auto podle svého gusta a většinou hlavně podle svých (nejen finančních) možností, ale z pravidla se z 99.9% jedná o auto s pohonem zadních kol. Existují techniky jak driftovat s autem s pohonem všech kol a všude na světě se vedou vášnivé diskuze, zda se přetáčivý smyk u předokolky dá považovat za drift(ať už ano nebo ne,třeba HAKETEYAMA Keisuke se svým Civicem umí pomocí ruční brzdy to co někteří ani se zadokolkou nedokážou), ale to, co vydíme nejen v D1, ale i na většině drift srazech, to jsou drifty se zadokolkami. Podle mě je nejlepší definice driftu taková, že se jedná o účelně vyvolaný (plynem) řízený přetáčivý smyk.
Zpět k autům; vzhledem k nadvládě Japonska v oblasti driftů se i většina drifterů rozhoduje pro Japonská auta (200SX, AE86, FD a FC, RWD Skyline, Cefiro, Chaser, apod.) ale to není vždy pravidlem, například v Evropě jsou často vídané starší Fordy (Sierra a RWD Escort), ovšem velmi oblíbená jsou také trojková BMW, především E30 se projevuje jako ideální Evropské auto pro začínajícího driftera a působí jako takový kontrast oproti AE86, která školila téměř všechny Japonské driftové velikány. V USA šampionátech jsou kromě JDM aut k vidění především opět tamní vozy jako Ford Mustang a Pontiac GTO, ať už se jedna o jejich moderní retro-inkarnace nebo o původní originály ze šedesátých a sedmdesátých let (velmi známe je zeleno-modré Camaro '69 týmu Falken Tires nebo nový žluto-stříbrný Pontiac GTO jezdce a konstruktéra Rhyse Millera)
Pro správný drift, ať už jen pro sem tam se ležérní klouzání v některých zatáčkách nebo pro okruhové drifty toho nejbrutálnějšího kalibru kombinující několik zatáček za sebou je potřeba ve většině případů auto driftům přispůsobit. Samotný návod by vyšel na půlku místa na servru, a proto se zmíním jen o těch nejdůležitějších stránkách. Za prvé je potřeba nejdříve zajistit, aby bylo auto vůbec schopno tak namáhavou jízdu přežít. Zajištění dostatečného chlazení, dobrého odvodu horkého vzduchu z motorového prostoru a zabezpečení spodku auta (hadice, upevnění volných částí jako výfuk) jsou naprosto nezbytně nutné. Z úprav jako takových je potřeba se ze všeho nejdříve zaměřit na podvozek, protože to je základ jízdních vlastností. Nejen teoreticky, ale i prakticky je možné driftovat, aniž by auto disponovalo extrémními výkony, a proto je lepší se i u méně výkoných aut zaměřit spíše na samotnou hnací soustavu než na motor samotný, jako jsou například spojka a sertvačník, shortshift a do budoucna nezbytný samosvorný diferenciál. Brzdová soustava nesmí být opomíjena, výměna brzdových destiček je také potřebná. Spousta řidičů také již ze začátku vymění silentblocky motoru a převodovky, ale to pro úplné nováčky nemusí být to nejnutnější.
Technika
Na drift se dá jít různě a z pravidla platí, že čím vyspělejší drifteří budete, tím častěji budete kombinovat více technik najednou. Nemá cenu zde psát návod jak driftovat, to by zabralo tu zbívající půlku servru a proto zde uvedu pouze seznam těch nejvšednějších driftových technik. To, že je třeba pro jízdu driftem mít vypnutou kontrolu trakce (pokud nějákou máte), snad ani zmiňovat nemusím, ale do budoucna se může hodit i odstranění pojistky ABS. Pokud s jízdou bokem začínáte, doporučuji Vám podívat se (alespoň desetkrát) na speciální edici z kuchyně Best Motoring International nazvanou Drift Bible, kde Drift King Tsuchiya-san popisuje většinu z níže popsaných technik, od začátečnických až po pokročilé, včetně spousty dalších rad, typů a triků jak na to jít od lesa. Na našich stránkách jsou k dispozici ke stažení i české titulky k tomuto "dokumentu".
Power (-over) Drift - je to asi to první co zkusit. Nejde o nic jiného než o to, že v klidu projede zatáčkou a při výjezdu z ní prudce šlápnete na plyn. Pokud nemáte příliš měkký podvozek, auto by se mělo přetočit. Je to ten nejlepší způsob jak si poprvé zkusit přetočení a následovné kontra.
Saido (E-Brake) Drift - drift pomocí ruční brzdy. Jedná se už o standartní drift (který je pouze iniciovaný ruční brzdou), ne jen přetočení na konci zatáčky, a proto je lepši si napoprvé vše pečlivě promyslet. Pro detaily opět doporučuli shlédnutí Drift Bible.
Shift Lock - tento manévr je v základu podobný jako drift s ruční brzdou, oba fungují na principu zablokování zadních kol. Tentokrát se tak ovšem stane při podřazování, kdy jednoduše stačí neudělat meziplyn. Kvůli rozdílným otáčkám vstupní a výstupní hřídele v převodovce se zadní kola chvilkově nepatrně zaseknou, což bude mít stejný efekt jako zatažení za ruční brzdu.
Feint (Interia) Drift - toto je už poměrně pokročilá technika. Používá se v ní tzv. přenos váhy, to znamená využívání sertvačných sil při akceleraci,brždění a zatáčení. Feint drift funguje na základě právě setrvačnosti při zatáčení, kdy před zatáčkou řidič velmi rychle zatočí do opačného směru než jde samotná zatáčka a pak během nanosekundy volant vrátí a zatočí do zatáčky. To bude mít za následek "hození" auta bokem právě kůli setrvačnosti. jedná se o pokročilou techniku protože vyžaduje velmi rychlé reakce, dobrý odhad a pro začátečníka je u ní také značná šance skončení v hodinách.
Braking drift - je možný pouze u aut s dobrým vyvážením a podvozkem. Braking drift je podobný feint driftu ve využívání přenosu váhy, ale tentokrát se přesouvá ze středu na předí nápravu, ne ze strany na stranu. Jak už název vypovída, jde jednoduše o přesunutí těžíště dopředu pomocí brždění a utžení zadku kvůli jeho odlehčení, ovšem pozor, jedná se o velmi pokročilou a na sladění náročnou techniku. Pro detailní popis shlédněte prosím Drift Bible.
Lift-Off Drift - jde o techniku často používanou v motorsportu. Pracuje na stejném základu jako je braking drift, tedy na přenosu váhy dopředu, čehož se ovšem dosáhne pouze bleskovým sundáním nohy z plynu. Tento manévr se děla ve vysokých rychlostech a pro nezkušeného jezdce to je přímá sebevražda.
Side Brake Drift - Jedná se defacto o opravující techniku. při normálním ježdění se takřka nepoužívá, je možné jí vidět většinou jen v těch nejvyšších soutěžích jako je D1GP a D1NZ. Pokud jezdec při výjezdu ze zatáčky provede feint drift příliš brzy v poměru k další zatáčce (nebo ho musí tak udělat, například kvůli malé šířce trati), který ho jakoby vhodí do dalšího driftu příliš blízko od zatáčky, může pro pokračování v driftu produpnout brzdy (bez ABS) které se zablokují a auto se najednou jakoby sklouzne rovně, přestože bude pořád natočené bokem. Pak už jen opět v pravý moment šlápne na plyn a zatáčku, před kterou by jinak vjel na trávník na vnitřní straně, projede dalším driftem. Side Brakde Drift je možné udělat buďto pomocí standartních brzd nebo pomocí ruční brzdy, záleží pouze na situaci, v jaké se auto nachází a o jaké auto a nastavení se vůbec jedná, protože v některých autech by sešlápnutí brzd nemělo za následek side-brake efekt ale srovnání auta a konec driftu. Je těžké tuto techniku správně popsat na papír; když se například v Drift Bible podíváte na situaci kde Tsuchiya-san předvádí lift-off drift, tak je krásně vidět, jak se mu auto do druhé zatáčky stáčí příliš brzy a on bleskovým kontra a prošlápnutím brzd provede právě side-brake drift.
Dirt Drop - Jedná se o standartní techniku používanou při závodech. Řidič nechá zadní vnější kolo krátkodobě lehce zajet ven z trati , což bude mít za následek silné uklouznutí zadku. Při závodech v driftování se tento pohyb používa především pro prodloužení driftu do další zatáčky, ne pro iniciování počátečního driftu. Majitelé okruhů Vás za tohle ovšem v lásce moc mít nebudou.
Straight Drift – Známý také jako Manji Drift nebo Choku Dori. Jedná se o show techniku - jde o driftování na rovince. Používá se většinou jen pro pobavení obecenstva; řidič při výjezdu ze zatáčky na např. cílovou rovinku jednoduše pokračuje nekonečnýmy feint drifty ze strany na stranu. Na internetu se pohybuje video natočené z kabiny AE86 závodníka D1 UEO Katsumira jak tuto techniku při svém tréninku několikrát provede, doporučuji se po něm porozhlédnout, jedná se o další nezapomenutelný pohled
Clutch Kick - tady u nás se přeci jenom více používa české označení "spojkový kop" a jeho variace. Název opět mluví za vše. Řidič prostě a jednoduše kopne do spojky a zároveň sešlápne plyn na podlahu což bude mít při vrácení spojky za následek, že zadní náprava dostane najednou ohromný příval výkonu a pneumatiky to zpravidla nevydží a protočí se. "Kopnutí" se často opakuje velmi rychle několikrát za sebou; znovu záleží na situaci, v jaké se auto nachází. Auto se tímto dostane do smyku poměrně rychle a navíc při tom vzniknou oblaka kouře z pneumatik - velmi důležitý "cool" efekt v soutěžích. Existuje ještě jedna možnost jak tohoto dosáhnout, toto je je praktikováno především ve vrcholových soutěřích a je k tomu potřeba nejen spousta tréninku, ale také především nemálo upraveného vozidla. Pro dosažení cool efektu pomocí mraků kouře z pneumatik se používá technika spočívající v tom, že pilot po iniciování driftu v zatáčce zařadí o stupeň výš a sešlápne plyn. Motor se točí v červeném poli, avšak o rychlost výš než auto ve skutečnosti jede (auto jede 90km/h a kola se točí jakoby ve 130km/h). Výsledek nemusím snad ani popisovat, stačí se podívat na jakékoli video s Nomukenem
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář